Kdo jsem? Otázka, jenž si kladu snad každý den.
Jsem vůbec schopen uvidět sám sebe?
Možná by bylo lepší zeptat se mých blízkých.
A přece, každý by řekl něco jiného...
Pro některé jsem kamarádem. Pro jiné synem. Pro jiné zlosynem.
O pár centimentrů jsem spíš bratrem, než-li sestrou.
Paletu ztvárněných rolí mám krásně pestrou.
Jsem Kečupem, Jakubem, Kubou i Kubíkem.
Jsem umělcem, milencem, žonglérem a pařmenem.
Jsem hudebníkem, rýmovníkem i hipíkem.
Jsem stavitelem, strávníkem i zahradníkem, co nesere se s trávníkem.
Jsem OSVČEM a daňovým poplatníkem.
Jsem bídákem, zevlákem i feťákem.
Jsem miliardy spolupracujících buněk.
Jsem srdcem i srdcařem, dredařem, žaludkem i slepým básnickým střevem.
Jsem trošku natvrdlým játrem i epitelem.
Jsem neustále tvořen, netvor i stvořitelem.
Jsem permanentním začátečníkem i konečníkem.
Jsem úplně stejný, jako každý jiný pod trikem. Snad jen trošku chlupatější.
A to vše je pohled vnější.
Jaký jsem uvnitř?
Jaký doopravdy jsem?
Je možné to vůbec popsat?
Když se zahledíš do některého z mých obrazů, můžeš kus uvidět.
Stejně tak můžeš uvidět kus sebe.
Obrazně řečeno, ministerstvo nitra.
Lepší náhled k jádru pudla zajistí jedině pitva.
Kečup vostrý jako břitva.
Café Hostel, Čajírna a Kafírna, Vegetárna Impala a Fér Café