Květ ve vákuu

42x29cm, Kresba

Květ ve vákuu
Zasadil jsem do vákua větu. Kdo by to byl býval čekal, že dojde k rozkvětu.
Pokud se nepletu, jak čepice. Došlo by celkem k úletu, nemít epitelový hranice.
Svět je jen tak nice, jak na něj koukáš z okna svojí světnice.
Jak jsem se dostal do tý svojí palice? Ví bůh, jak atomová hlavice.
Ale hlavně, jak stohoven? To je teda pěkně dlouhej sen.
To sem zvědavej, kde se asi probudim. Raní ptáče teda fakt nejsem.
Nedivil bych se, zaspat i to na nebevzetí, který mě určitě čeká.
Za to jak poctivě vynášim smetí. A jak praopodivně hraju tuhletu hru na člověka.
Každej den, sen za snem. Pluju si vesmírem, pluju a ktomu si rýmuju.
Sám sebe se někdy dotazuju. Na kdy jsem si asi nastavil budíčka?
Sen o životě prý na konci zdá se jako chvilička.
Co ti proplavala mezi prsty, jako zlatá rybička.
Tak snad abych si stihnul aspoň říct o nějaký ty přáníčka.
Takže pro začátek nějaká ta samička, co by byla k mání.
S kterou by se dako praktikovat vzájemné milování.
Přání druhé, pivní sud co nedochází. Ano, to je přesně to, co mi schází.
A přání třetí? To už je jen taková maličkost.
Všem bytostem lásku, štěstí, mír a harmonii.
Moh jsem si říct o dalších milión přání, ale vim kdy mám dost.
Teda pokud se nenapiji. Anebo vidím ženu, čuchám růži, hraju píseň a dalaj-lámu kost.
Květ o milimetr povyrost.
Zamknuli blbost na Pražským hradě a zahodilli klíční kost.
Občas i nabydu pocitu, že vim kde se nacházim. Ale většinou sem lost.
A tak ťukám do písmenek na klávesnici pro radost!
Ketchup ART první jakost.

Mám zájem